Frigidní vlkodlak, toužící po teple, se vrací do své smečky v lese. Není však sám. Dráždivá vůně ho přivádí k ženě, která dychtivě vítá jeho prvotní touhy.
V samém srdci zimy je les pustá, zmrzlá krajina. Teplota pod bodem mrazu a jediným zvukem je praskání sněhu pod nohama. Vzduch je hustý vůní borovice a divočiny. Uprostřed této promrzlé divočiny se starý zkušený lovec ocitá sám, tělo ho bolí zimou. Je tu už celé hodiny, tělo mu prahne po teplu jiného. Když se plaví po zasněženém terénu, nemůže si pomoci, ale vydá prvotní sten, tělo mu pulzuje touhou. Chlad jen živí jeho chtíč, dělá ho agresivnějším, živočišnějším. V této zmrzlé divočině je divokou šelmou, ovládají ho prvotní instinkty. Není to jen lovec, je to dravec, připravený tvrdit si co chce, kde chce. Tohle je jeho les, jeho hřiště a je připraven vydat svou stopu.
